Moje povídky

Yay, ono se to někomu líbí! Pokračování budou jenom dvě, ne o moc delší než je tohle. Je to zase jiná přeložená povídka, ale trochu jsem ji upravila k obrazu svému.

Skrz okno bylo vidět, jak za ním přechází sem a tam temná, hrozivá postava. Doleva, pak zmizí, doprava a zase doleva a při každém kroku sebou trhne, jako by přetrhávala neviditelná lanka, která ji poutají k nevinnému dobru.
Klaymen kráčel po svém novém zámku, Hoborgovu korunu naraženou na hlavě. Jeho oči metaly zlobu, z úst mu čněly malé tesáky. Když spatřil okno, okamžitě k němu zamířil, opřel se lokty o rám a prohlížel si svůj Neverhood. Jeho šedavě bílá ústa se usmála, když začal přemýšlet o zlýýých věcech.
Mezitím se Klogg začal probírat. Otevřel oči, zmateně se posadil a chvíli zíral na stále nehybného Hoborga. Pak se otočil a u okna spatřil Klaymena. Zvedl se a po špičkách se odplížil pryč od nového vládce, ven ze Zámku.
Klogg se už nějakou dobu potuloval po Neverhoodu, nevěda co dělat a kam jít. Nezměnil se moc k lepšímu, ale aspoň trochu možná. Došel až k domu U Pěti píšťal.
Tam totiž zakopl o velké rudé tlačítko, ztratil rovnováhu a přistál na kolenou, přímo proti dinosauří fontáně. Vylila se z ní voda, která se sbírala v malém jezírku pod triceratopsí hlavou. Hodně naštvaný, ale koneckonců už žíznivý a zamazaný Klogg vstal a opláchl se. Pak si něčeho všiml a chvíli zíral do fontány, kde se na vodním zrcadle zjevila jeho původní podoba, jak ho stvořil Hoborg.
„No fuj!“ ošil se, hluboce nespokojen.
Bez čehokoli jiného na práci by ještě dlouho zkoumal svůj staronový zjev, když tu náhle jeho vodní obraz explodoval a s hlasitým šplouchnutím, doprovázeným zmáčením všeho v okruhu dvou metrů, se vylil z břehů a z fontány vyletěl žlutý srandovní kružák.
„To jsi ty…“ zasyčel Klogg, jak vyplivnul vodu. „Můžeš mi laskavě vysvětlit, cos tam dělal?“
„Skovával se…“ řekl sotva slyšitelně Willie a začal od Klogga couvat. Ten se zadostiučiněním pozoroval, jak sklesle a vyděšeně vypadá.
„Přede mnou…?“ protáhl Klogg.
„Jo… Ale teď i před Klaymenem,“ odpověděl Willie smutně.
To se Kloggovi vůbec nelíbilo. To on měl být ten nejstrašnější, nejpodlejší a hlavně jediný vládce Neverhoodu! S šíleným výrazem pokročil k vystrašenému Williemu. Ten honem nevěděl co dělat, potom se však nad jeho hlavou vyloupla komiksová bublinka a uvnitř se rozsvítila malinká žárovka.
„Jéje… Nápad!“ prohlásil se širokým, praštěným úsměvem.
„Co je zas?!“ vyjel po něm Klogg, vytržen ze své zlosti.
„Mmmm…“ Willie mu nevěnoval žádnou pozornost a myslí bloudil po vesmírných dálavách své úžasné myšlenky. Pak se náhle probral z omámení a vyběhl rychleji, než kdy myslel, že by mohl běžet. Prolétl kolem Klogga a utíkal dál. Ten rozzuřeně vystartoval za ním. Willie se vřítil do Fialového tunelu a přelila se přes něj tma. Naslepo uháněl tunelem, až tvrdě vrazil do dveří s třemi západkami. Klogg také vběhl do tmy a Willie bouchnul pěstmi do prvních dvou tlačítek, do třetího pak hlavou. Ozval se dunivý zvuk a dveře se rozlétly, Willie jimi proběhl a přirazil je za sebou. Klogg se od nich odrazil ještě tvrději než Willie prve.
Kružák ještě nebyl ani ve třetině mostu, když se ozval dunivý zvuk první zástrčky. Zastavil a ohlédl se přes rameno za druhým zahučením. Podíval se vlevo, vpravo a pak skočil z mostu dolů. Jak na chvilku letěl, měl čas si zadoufat, že ho Klogg neuvidí. Zelené bahno ho uvítalo s odporným zvukem a jeho tělo se zabořilo do mazlavého svinstva na několik stop. Potom Willie ztuhl ve své poloze a snažil se být zticha a pokud možno moc nedýchat.
Vysoko nad hlavou byly slyšet pomalé, nejisté kroky. Zelenavé jezerní bláto pokrylo většinu Willieho těla, takže doufal, že je dost zamaskovaný na to, aby si ho Klogg nevšiml. Kroky sešly z mostu a Willie teď neměl žádné vodítko, kde by Klogg mohl být. Opatrně zvedl hlavu, vymnul si bahno z očí a podíval se kolem. Nikde ho neviděl, proto zalezl pod most, posadil se zády k jezerní zdi a začal pracovat na svém plánu.

*Pokračování příště*

Naposledy upravil: Rosseta (27.12.2007 00:31:10)

Kreslím, píšu, překládám. Vlastně cokoli o Neverhoodu. :3

Jo jo. Bad ending (Doo) a about a crown (ryan).

Zabořil pravou ruku do dna jezera a vytáhl velkou hroudu měkkého bláta. Pak udělal to samé levačkou. Se soustředěním tak hlubokým, že vystrčil špičku jazyka z koutku úst, začal ze zelené koule formovat korunu. Asi za dvacet minut měl Willie tmavozelený klenot, dost velký na to, aby si ho někdo nasadil, hotový. Zvednul ho a prohlédl si ho. Vypadal trochu ošklivě, tak na něj nakreslil malou usměvavou tvářičku. Willie se usmál taky a byl šťastný s tím, co udělal.
Koruna už začala tvrdnout z pobytu na vzduchu, tak si ji Willie strčil pod paži a vstal. Rozhlédl se a vykročil směrem k Radaru. Jak ale vystoupil zpod mostu, uslyšel hlasitý ptačí skřek. Podíval se nahoru a uviděl, že kanón je zvednutý vysoko proti černé obloze a v něm sedí Klogg. Součástky děla se s lupnutím posunuly k sobě a hlaveň vystřelila na Willieho! Ten se snažil utéct mu, ale na slizovitém povrchu dna mu okamžitě podjely nohy a přepadl dozadu. Než dopadnul, dělová koule mu proletěla sotva pár centimetrů od obličeje. Pak přistál na zádech v bahně a smrtící projektil se zabořil do zdi jezera za ním. Kružák rychle vstal a provizorní korunu sevřel pod paží. Rozběhl se k Radaru a přitom uhýbal Kloggově tvrdé ofenzívě. Přeskakoval kulky, točil se a shýbal, a tak ho každá těsně minula. Klogga to pořádně štvalo a začal křičet nevolí. Willie to nakonec zvládl až do Radaru a rychle změnil stanici. Talíř satelitu se pohnul a dveře se zavřely. Willie si otřel pot z čela. „No teda…“ vydechl.
Trombone se transportérem dostal až do Zámku a vykoukl za zlým Klaymenem, který se pořád díval z okna. Willie se tichounce podíval na Klaymena, pak na nehybného Hoborga. Vzal hrudkovitou zelenou korunu do rukou a pevně ji stiskl. Opravdu si přál, aby jeho plán vyšel. Aby si mohl někdy s Klaymen prostě sednout a sníst pár sendvičů… Než stačil dokončit myšlenku, Klaymen se náhle otočil a zabodnul se pohledem do Willieho. Kružák sebou šokovaně trhnul, až mu falešná koruna obloukem vyletěla z rukou a namířila si to směrem k trůnu. Klaymen šel po Williem a ostrými pařáty ho přišpendlil ke zdi, ale zpoza něj kružák viděl, že zelená věcička dolétla až k Hoborgovi, chvilku se mu točila na hlavě jako šikovně roztočená mince, až se zastavila. Jenže Hoborg se k životu neprobudil.
Ale Quater Willieho a Hoborga viděl, stejně jako malou rozesmátou tvářičku na Willieho koruně, která teď stála na Hoborgově hlavě, a rozhodl se pomoct. A Hoborg se pohnul! Nejdřív se jen ospale rozhlédl po místnosti, ale pohled na zlého Klaymena zápasícího s Williem ho vyburcoval k akci. Zmáčkl černý knoflík na trůnu a podstavec se dal do pohybu. Postavil se, rozeběhl a skočil, ale to bylo moc brzo, protože na druhou stranu nedoskočil, jen se zachytil za okraj. Klaymen se otočil a zračil Hoborga, jak visí na kraji schodů a marně se snaží vytáhnout se nahoru.
„Přece jen nemáš takovou fyzičku jako kdysi, co?“ zasyčel spokojeně a pozoroval právoplatného krále, když mu došlo, že musí něco honem rychle udělat, jinak ho přibližující se podstavec každou chvílí rozdrtí. Jenže se ukázalo, že ten je ještě chytřejší, než vypadá, protože se pustil okraje a spadl do zmenšující se mezery. Vysoukal se odtamtud na poslední chvíli, ale masa podstavce mu přiskřípla levou ruku od lokte dolů. Měl sice štěstí, protože zrovna v tom místě podstavec plně nepřiléhal ke schodům, takže neměl ruku úplně na kaši, ale pohnout s ní taky nemohl, proto jen zůstal stát v očekávání věcí příštích. Klaymen znova, tentokrát rozlíceně zasyčel, zapomněl na ochablého Willieho a vykročil směrem k Hoborgovi. Willie se postavil a horečnatě pátral po místnosti, čím by mohl svého bývalého přítele zastavit. Oknem ven uviděl Klogga v kanónu, jak po něm stále pátrá. Rychle se rozhodl a zamával na něj oběma rukama, přičemž vystrčil jazyk a vydal prdlavý zvuk.
Krááá – BUM! Willie se vrhl k podlaze, oknem prolétla dělová koule a bum cink – srazila lesklou korunu dolů z Klaymenovy hlavy! Pak se zbývající silou prorazila zeď Zámku a vylétla ven, do vesmíru. Koruna dopadla na zem kus od Hoborga. Klaymen se rozhlédl, nejistý, co se to vlastně děje. Rychle se změnil zpátky do své původní podoby, 3 kulatá tlačítka a to všechno, a pohled mu padl na uvězněného Hoborga. Po chviličce úsilí poodtáhl podstavec o kousek dál a vysvobodil tak vládcovo předloktí. Pak s obavami sledoval, jak se pochroumaná končetina zase regeneruje.
„Děkuji ti, Klaymene,“ řekl Hoborg smírně a nabídl mu ruku. Klaymen ji s váháním přijal, a když mu ji opravdový král konejšivě stiskl na znamení, že ho chápe a z ničeho neobviňuje, plaše se usmál. Mezitím k nim přišel i Willie, drže se v určité vzdálenosti od okna, a podal Hoborgovi jeho pravou, kovovou korunu.
„A děkuji i tobě, Willie Trombone,“ řekl Hoborg a vzal si svou korunu. Willie se v odpověď jen široce zakřenil. Potom si Hoborg nasadil zářivou korunu na hlavu a dostal zpátky svou moc. Všichni tři pak dostali Klogga z kanónu a vystřelili ho do vesmíru. Potom Hoborg stvořil spoustu dalších Neverhooďanů, přivedl zpět Velkého robota Bila… No, všichni víte, jak tohle pokračuje.

Konec

P.S.: Koruna z bahna, kterou vytvořil Willie, je zobrazena na konci Chodby zápisů.

Dovětek překladatelky:
Willie: „Ale jak je možný, že když já vidět Klogga naposled, on být jako normální, ale když my ho vystřelit z Hooda, tak být zase zlý?“
Překladatelka: „No Willie, to máš tak:
1) Jediná bytost, která si může nasadit Hoborgovu korunu beztrestně, je Hoborg.
2) Pokud se koruna dostane na hlavu nějaké jiné bytosti, ta bytost není… abych tak řekla, schopná vydržet nápor moci a změní se na její zlé já, které, ač se mi to příčí říct, je v těchto ohledech silnější. Tím je provázena změna vzhledu i mysli. Dál záleží na dobrovolnosti nasazení:
a) Korunu nasadí bytosti někdo jiný, nedobrovolné: Řekněme, že by Klogg dal korunu na hlavu třeba některému z nových Neverhooďanů. Mysl a tělo se přemění na své zlé já. Pokud je bytosti koruna odejmuta, a tím nemyslím, že si ji sama sundá z hlavy, ale že jí ji vezme někdo, kdo chce, aby její vláda skončila a je jedno kdo a jak ji pak chce využít, mysl i tělo se vrátí do původního stavu a bytost si nic nepamatuje.
b) Z donucení nebo pod tlakem: Takhle to bylo s Klaymenem. Mysl i tělo se přemění na své zlé já. Pokud bytosti někdo korunu vezme (viz výše), změní se mysl i tělo zpátky, ale bytost si všechno pamatuje.
c) Dobrovolné a se sobeckými úmysly: Tuhle možnost ztvárňuje Klogg. Taková bytost byla ke zlu už prakticky obrácena dřív. Pokud jí je koruna odejmuta, záleží na odnímači, který jedná:
1. se sobeckým úmyslem nebo pod tlakem: Její vzhled se změní na původní, ale chvíli to trvá. (Tak to bylo i teď.) V tom případě se mysl téměř nemění.
2. nedobrovolně nebo odnímač ji chce nasadit Hoborgovi nebo je sám Hoborg: Její vzhled ani mysl se nemění.
Tvoje otázka se týká kombinace těchto dvou možností. Když si korunu nasadil Klaymen, Klogg se změnil do své původní podoby. Když jsi ji ale Klaymenovi, i když nepřímo, vzal s úmyslem dát ji Hoborgovi, začala platit druhá možnost a Klogg se vrátil do své zlé podoby. Blázinec, co?“
Willie: „…“

Naposledy upravil: Rosseta (27.12.2007 00:47:07)

Kreslím, píšu, překládám. Vlastně cokoli o Neverhoodu. :3

Myslím, že ryan to napsal jako samostatnou pobídku (nevím, ty stránky jsou mrtvé už několik let), ale Doo to v seznamu povídek dala hned za tu první fanfic s popiskem: "This is the Bad Ending of The Neverhood. But what happens afterwards?" No, nejspíš jsem to skloubila.

Kreslím, píšu, překládám. Vlastně cokoli o Neverhoodu. :3